DOBA TĚŽBY
Stojíme na hraně přírodního hlubinného dolu a zíráme do vytvořené temnoty dolovaných výdobytků, majetků a nikdy potřebných lesklých cetek, tak na oko krásných. Divíme se, co je to za propast. Jámy plny kořistění silou, slovy o růstu blahobytů a prosperit, demokracií, z kterých zbyla jen slupka z frází, předpisů, zákonů a zákazů. Kdo je vyhloubil za ty pouhé desítky roků? Skloněni na hraně nevidíme dna skrze temnotu vyrvané věčnosti a bytí. Kde je? Lidskost - podstata svobody a vizí.

JÁ NIC, JÁ MUZIKANT
Západ. Slovo západ obsahuje i naše jména. Vstřebalo do sebe moje i tvoje jméno. Jeho i její. Jména všech účastníků - těžařů bytí. Jsme to přeci my, kdo doluje, jsme to my, kteří tu chceme být, chceme tu žít a dolovat. Ale říkáme: "Já nic, já nic nedoluji. Já nic, já muzikant." Ale chomout nadspotřeby a konzumu neseme dál. Kdo se cítí býti člověkem, nemůže se zřeknout zodpovědnosti.

ABSENCE NABÍDKY (ÚPADEK)
Skomírající, upadající společnosti či civilizace se vyznačují absencí nabídky, absencí nápravy chyb, jednostranným směrováním či nekulturním dialogem. K dovršení zkázy vlastního skonu hovoří ideologickým monologem, bráníc se zoufalými zákazy a nařízeními, jež ovšem řeší důsledky leč ne příčiny, kteréžto stále bují ze svého pevně usazeného lůna. I pouhé hledání příčin a následného řešení je prosto přirozené morálky, mravů a pravd. Přirozenost je vyrovnanost sil, kterými prochází středová čára jsoucna. Zdánlivě početnější skupina lidstva však sídlí nad touto linií bližší temnotám. Pakliže v této skupině (ale nejen v ní) sídlí neživý morál člověka či neosobní mravy, neznamená to, že již nejsou v jsoucnu a přírodnosti. Úpadek společenství je stav, kdy pravda se bije s vládnoucí mocí, která zákonem odděluje práva a povinnosti. Je na každém jedinci, kde se chce pohybovat.

POKUD LEZEŠ DO ŘÍTĚ, BUDEŠ ŽÍT VE SRAČKÁCH
Není záhodno dále rozpitvávat kdo, kudy a proč kam leze, soudím však, že zjistit jakým způsobem se tak událo jest dostačující. Postačí k zamyšlení dodat jen příhodná slova Egona Bondyho:
¹⁾"To zajisté je nepříjemnost, kterou musíš vzít v kauf, chceš-li vůbec mít co s Bohem, jež není "deus sive natura" (naučný slovník! heslo "panteismus), ale to, co činí veškerou "naturu" živou. Je to nepříjemné nejen pro naši zvědavost a chválihodnou vědeckou zvídavost, jež takto bude vždy v koncích s dechem, ale mj. a snad hlavně proto, že Bohu jejž možno (a to tak jako tak jen velice vyjímečně a pohledem extra zvláštních šílenců) viděti jen odzadu máme neodolatelné nutkání vlésti do prdele a tím se domnívat, že jsme nejlíp v skrytu a v bezpečí. To je asi všech inteligentních bytostí, co jich v univerzu je a bude, neoddiskutovatelný malér a bídný osud, neboť touha po bezpečí a jistotě je silnější než touha po pravdě a vlahost Boží říti je milejší než se trmácet nahý v trní."